15 let Pueri gaudentes

ucps.cz, 10/2005

Dvěma slavnostními koncerty oslavil Chlapecký sbor ZUŠ Praha 7 Pueri gaudentes patnáct let své existence, patnáct let záslužné práce naplněných řadou domácích i zahraničních uměleckých ocenění, ale především úspěšnou snahou rozdávat radost a krásu svým posluchačům i sobě samým.
Zatímco první koncert (7. října ve 20 hodin) v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí patřil ve skladbách L. Bernsteina, P. Ebena a P. Jurkoviče výhradně Koncertnímu sboru, druhý koncert situovaný na scénu Státní opery Praha představil posluchačům kompletní sborovou školu tohoto výjimečného souboru.
Jak jsme mohli zjistit z programu druhého koncertu, tvoří současný Koncertní sbor (v podstatě smíšený sbor s chlapeckými soprány a alty a mužskými tenory a basy) 105 zpěváků, kteří mohou vystupovat samostatně i jako chlapecký nebo mužský sbor. Koncertní sbor má navíc ještě tři přípravná oddělení s přibližně 60 zpěváky (Pueri 1, 2, 3).
Program odpoledního matiné ve Státní opeře Praha zahájilo společné vystoupení přípravných oddělení Pueri 1 a Pueri 2. V roztomilých, hudebně vtipných skladbách P. Jurkoviče na slova J. Žáčka (Kytka masožravá, Malovaná pohádka a Dračí trampoty) naznačila sbormistryně Zdena Součková způsob práce se začínajícími zpěváky (rozvíjení pěvecko-intonačních a rytmických schopností spojením hudby s pohybem) a ve skladbách P. Ebena „Na rybníčku“ (z cyklu V trávě) a „Jarní slunce“ (z cyklu Zelená se snítka) i jejich současné výrazové možnosti.
Kvalitu výchovy této sborové školy prokázalo jednoznačně vystoupení třetího přípravného oddělení Pueri 3, které ve výběru z oblíbeného cyklu E. Douši „Malí sportovci“ (na slova J. Brucknera) výrazně pokročilo ve všech disciplínách sborové činnosti, ať již šlo o pěveckou kultivovanost, intonační čistotu, rytmickou preciznost nebo výraz. Nadějným příslibem je jistě i sbormistrovský výkon absolventa Pedagogické fakulty UK Jana Zapletala.
Milým obohacením koncertu bylo vystoupení více než třicetičlenného mužského sboru, kteří vytvořili bývalí členové Pueri gaudentes (Z. Lukáš, dvě části z cyklu „Jaro se otvírá“). Nevím, jaká je současná profese těchto zpěváků a jsem si vědom toho, že mladí muži jsou v této době velice pracovně vytíženi, ale byla by jistě velká škoda, kdyby své sborové zkušenosti a lásku k hudbě nemohli dále rozvíjet. Což třeba v samostatném mužském sboru „Viri gaudentes“ (současná mužská složka Pueri gaudentes doplněná bývalými členy)?
V první polovině koncertu jsme vyslechli i vystoupení Chlapeckého sboru Pueri gaudentes. V širším pojetí patří chlapecké sbory do sborů dětských. Oproti obvyklému obsazení dětských sborů, které tvoří převážně dívky často i ve věku vysokoškolských studentek a v nichž se chlapci objevují jen jako vzácné drahokamy, jsou chlapecké sbory svým věkem, a tedy i svou pěveckotechnickou vyspělostí a celkovou duševní zralostí výrazně limitovány. Pro interpretaci náročnějších skladeb to představuje i při přednosti barevné zajímavosti chlapeckých sopránů a altů přece jen jistý hendikep. Potvrdilo to i provedení skladeb Z. Lukáše „Hejdum dá“ a tří částí z půvabného cyklu M. Kabeláče „V přírodě“ (Už je ráno, Zaklínání, Poprchává), jimž ve srovnání s provedením „dívčími“ dětskými sbory chyběla ještě dokonalejší jednota sopránových výšek a větší využívání střídavého dechu. Ale i tak byl soustředěný výkon Chlapeckého sboru velice milý a sympatický.
Pueri gaudentes, podobně jako jejich sesterský sbor ZUŠ Praha 7 Radost Praha, mají své „dvorní“ skladatele – Emila Hradeckého a Pavla Jurkoviče a na významných koncertech představují často v premiéře některou z jejich novinek. Bylo tomu tak i v závěrečné části prvé poloviny Slavnostního koncertu ve Státní opeře Praha, kdy zazněla skladba E. Hradeckého „Gloria Patri“ pro sbor s doprovodem hoboje, klavíru a bicích. Koncertní (smíšený) sbor se nelehkého interpretačního úkolu zhostil se ctí a skladba získala zasloužený ohlas i u posluchačů.
V druhé části programu představili Pueri gaudentes svou poslední součást – pětatřicetičlenný Mužský sbor. Jeho interpretace dvou novinek věnovaných sboru (Z. Lukáš: V Podluží a E. Hradecký: Kdyby mi tak bylo a Čo len ten potóčik) potěšila příjemným, šťavnatým, ve všech skupinách i polohách vyrovnaným mladistvým zvukem, s jakým se dnes u klasických mužských sborů často nesetkáváme. Ukázalo se, že oba autoři psali skladby zpěvákům „na tělo“ a že je sbor zpívá s chutí. Lukášovu skladbu má sbor již dokonale zažitou, v premiérovém provedení náročných sborů E. Hradeckého se projevily ještě drobné nejistoty.
Úspěšný koncert, provázený nápaditou projekcí snímků ze života sboru na oponu v pozadí koncertního postavení sboru, uzavřelo vystoupení Koncertního sboru s výběrem z Moravských dvojzpěvů A. Dvořáka v úpravě L. Janáčka (Šípek, Holub na javoře, Dyby byla kosa nabróšená) a sborem z opery B. Smetany Prodaná nevěsta „Proč bychom se netěšili“.
Vystoupení všech složek sboru potvrdilo, jak velký význam má sborový zpěv ve výchově mladé generace, především pak chlapců v předpubertálním a pubertálním věku, a to nejen ve smyslu hudebněvýchovném, ale i společenském. Všichni, i ti nejmenší zpěváci se dovedou pohybovat na prknech, která znamenají svět, s naprostou samozřejmostí jako skuteční umělci. Snad jen přílišná koncentrace, vyplývající z pocitu velké odpovědnosti za úspěch jubilejního koncertu, ubrala většině zpěváků na obvyklé uvolněnosti, vyzařující radosti a úsměvu. Ale zkusme se postavit na scénu Státní opery Praha před oči zcela naplněného divadla, ono to asi není tak jednoduché, i když Pueri gaudentes již mají zkušenosti ze spoluúčinkování v operách Carmen, Turandot, Boris Godunov nebo Bubu z Montparnassu.
Největším problémem smíšených pěveckých sborů je podle mého názoru volba repertoáru. Zatímco v ryze chlapeckých sborech jde spíše o to, nepřehnat technickou náročnost skladeb a u jeho mužské složky, objevit literaturu, která by byla umělecky hodnotná a zároveň blízká vkusu mladých mužů, u smíšených vystupuje vždy do popředí rozdílnost hudební, ale především celkové duševní vyspělosti chlapecké a mužské složky sboru. Co je blízké a srozumitelné dětem, bývá už naivní pro dospělé a co je blízké dospělým, bývá už většinou málo přístupné dětem. Nejsnáze se tedy uplatňují skladby na duchovní (nejčastěji latinské) texty, jejichž obsah je historicky častým používáním poněkud oslaben, nebo skladby na vhodné folklorní texty. A čím je věkový rozdíl mezi oběma skupinami větší, tím je hledání skladeb s vhodnými texty složitější. Potvrzuje to částečně i jmenný seznam Koncertního sboru, v němž mezi 105 členy najdeme pouze 5 zakládajících členů Pueri gaudentes.
Chlapecké sbory patří v současné době spolu s pěveckými sbory na gymnáziích k sborovým kategoriím, jejichž vývoji věnuje UČPS největší pozornost.Vidí v nich totiž největší možnost perspektivního omlazování našich tradičních mužských a smíšených pěveckých sborů. V České republice se můžeme pochlubit čtyřmi chlapeckými sbory, z nichž tři pracují formou sborových škol a představují podle výsledků v mezinárodních soutěžích evropskou extratřídu. Vedle pražského sboru Pueri gaudentes jsou to Boni pueri Hradec Králové, Bonifantes Pardubice, v Litoměřicích pak chlapecký sbor Páni kluci. V celkovém součtu je to již významný počet zpěváků, který je každoročně doplňován o další adepty chlapeckého sborového zpěvu. Zajímalo by mě však, jestli se absolventi těchto sborů uplatňují i v jiných sborech dospělých, jak bychom rádi očekávali. Vím, že řešení této záležitosti není závislé jen na probuzené lásce k sborovému zpěvu, začlenění mladých zpěváků do tradičních sborů dospělých přináší samozřejmě i řadu dalších problémů. Přece jen by však bylo potřebné, aby se sbormistři chlapeckých, gymnaziálních a dalších předních dětských sborů zajímali o to, kam se poděli všichni ti talentovaní zpěváci, do jejichž srdcí se jim podařilo zasít semínko lásky k hudbě a sborovému zpěvu.
Ta dnes, jak dokázali svými slavnostními koncerty, nechybí malým ani velkým zpěvákům Chlapeckého sboru ZUŠ Praha 7 Pueri gaudentes a především ani jeho obětavým sbormistrům Zdeně Součkové a Janu Zapletalovi, kterým bych chtěl u příležitosti kulatého jubilea jejich společné práce upřímně poděkovat a popřát do budoucí činnosti mnoho dalších úspěchů.

JIŘÍ KOLÁŘ