VII. světový festival chlapeckých sborů Poznaň

www.sbor.cz - březen 2001

... trochu z jiného pohledu

O tom, že sborové zpívání je nádherná a ušlechtilá věc, nemusím jistě na těchto internetových stránkách nikoho přesvědčovat. O to víc mě těší, že jsem se mohla zúčastnit VII. ročníku Světového festivalu chlapeckých sborů v Poznani, který se konal ve dnech 22. - 27. února 2001, a věřte nebo ne, bylo co poslouchat. Panu W. A. Kroloppovi, řediteli celého festivalu a současně sbormistrovi jednoho z vystupujících sborů („Polskie Słowiki“), se podařilo po několikaleté odmlce získat a finančně zabezpečit doposud největší počet chlapeckých sborů v historii festivalu (I. ročník byl uspořádán v roce 1976). Letos z původních 19 účinkujících vokálních těles sice na poslední chvíli odřekl jeden z favoritů – „Academy of Choral Arts z Moskvy“ – ale to neměnilo nic na skutečnosti, že výběr sborů byl velice pestře a promyšleně sestaven. Jak uvedl už Jan Zapletal ve svém článku „Polsko fandí chlapeckému zpívání“, rozmanitost se netýkala jen pěveckého obsazení (SA versus SATB, či početný sbor vedle komorního), ale i repertoáru.

Festival v Poznani si klade za cíl být přehlídkou sborového umění chlapeckých sborů celého světa, ale ať chceme nebo ne, stává se zároveň jakousi „soutěží bez medailí“. Asi bychom zde zbytečně hledali vysloveně slabé sbory, neboť výkony všech zúčastěných byly na vysoké úrovni. Kdyby se však udělovaly ceny jen těm nejlepším, jistě by přední místa zaujímaly sbory „Ažuoliukas“ z Litvy (V. Miškinis), „Dresdner Kapellknaben“ ze SRN (M. iebich), „Polskie Słowiki“ z Polska (W. A. Krolopp) a „New College Choir Oxford“ z Velké Británie (E. Higginbottom).

Proč se právě tyto sbory liší, řekněme, od průměru ostatních? Za jednu z hlavních příčin považuji vynikající hlasovou a technickou průpravu, která u ostatních účastníků buď zaostávala nebo absentovala. Jak mi sami sbormistři ( V.Miškinis a W.A.Krolopp) prozradili, je pro ně hlasová výchova zpěváků jednou z nejdůležitějších součástí přípravy. „Polští slavící“ se přitom orientují spíše na práci individuální, která je vedena profesionálními školiteli, zatímco V. Miškinis sám pracuje třikrát týdně na hlasové výchově s celým sborem. Krásný kultivovaný zpěv těchto sborů šel ruku v ruce s téměř bezchybnou intonační čistotou, a to i v obtížných polohách, a ještě více podtrhl již tak velmi širokou škálu použitých výrazových prostředků. Bylo úžasné sledovat jak litevští zpěváci reagují na sebemenší gesta svého sbormistra, jak plynule mění hlasové rejstříky, aniž by se přechod projevil na barvě či síle zvuku. Chrámem burácející fortissimo střídalo v dynamických vlnách pianissimo, a lze bez nadsázky říci, že Ažuoliukas dosahoval největšího dynamického rozpětí ze všech sborů festivalu, které však v žádném případě nevedlo ke snížení kvality zpěvního tónu.

Za další důležitý bod z hlediska výsledného produktu považuji tvůrčí interpretační práci sbormistra. Bylo zajímavé sledovat a srovnávat jednotlivé „rukopisy“ zúčastněných. V této souvislosti bych ráda upozornila na drážďanského sbormistra „Dresdner Kapellknaben“ M. Liebicha, který obdivuhodným způsobem dokázal pojmout jednotlivé skladby. V každé našel určitý prvek, ať už se jednalo o deklamaci, rytmus, tempo, dynamiku, intonaci či jiné, který dokonale propracoval (samozřejmě opět na základě pěvecky dokonale připraveného sboru) a zviditelnil, čímž dosáhl neobvyklého vysoce hudebního účinku.

O posledním jmenovaném sboru – „New College Choir Oxford“ z Velké Británie pod vedením E.Higginbottoma - nemohu podat vlastní svědectví, ale podle zpráv odborníků, patřilo jeho vystoupení k vrcholům festivalu. To stejné se údajně nedá říci o komorním orchestru, který sbor při Händlově Mesiáši doprovázel.

Také „Polskie Słowiki“ měli svůj vlastní „styl“, který se v současné době, soudě podle festivalových koncertů, orientuje na sólová vystoupení některých sboristů. V každém případě mají „Polští slavíci“ svůj repertoár profesionálně zvládnutý a kromě již mnohokrát zmíněných pěveckých předností nám ukázali, jak lze pracovat i s prostorem pódia, aby posluchač získal z koncertu co největší hudební a vizuální zážitek. Na adresu sbormistra W.A.Kroloppa bych ještě uvedla, že se nejenom staral o hladký průběh celého festivalu a pěvecká vystoupení svého sboru, ale zároveň se velice sympatickým způsobem zhostil role moderátora některých koncertů.

I Česká republika měla v Poznani své zástupce. Byli jimi „Pueri gaudentes“ z Prahy pod vedením sbormistryně Zdeny Součkové. Přestože chlapecké sbory u nás nemají tak dlouholetou tradici, jak je tomu např. v Polsku nebo Německu, musím s potěšením konstatovat, že naši podali velice dobrý výkon. Jistě i oni si jsou vědomi různých nedostatků, které lze vylepšit, a právě jim (stejně jako většině dalších zúčastněných sborů) mohl festival v tomto ohledu otevřít nové obzory a naznačit směr.

Na závěr snad jen jedna technická poznámka na adresu pořadatelů. Skutečnost, že některé sbory zpívaly zcela jiný repertoár, než jaký byl uveden v programu, se dá pochopit. Myslím si ale, že by šlo předejít nesrovnalostem v délce jednotlivých koncertních vystoupení, aby se předešlo situacím, kdy první účinkující zpívá téměř hodinu a druhý v důsledku toho musí zkrátit svůj program na minimum. Přitom by stačilo předem určit časové rozmezí jednotlivých vystoupení a včas o něm informovat všechny pozvané sbory.

Letošní festival skončil. Organizátoři si oddechli, zpěváci se vrátili do svých domovů (někteří až za oceán), Poznaň utichla, ale jedno zůstalo u všech - láska a nadšení pro sborové zpívání. A proto se už nyní můžeme těšit na další „setkání“. Příští - VIII Światowy Festiwal Chórów Chłopięcych POZNAŃ - se podle tradice bude konat už za tři roky, tj. roku 2004!

Mgr. Lucie Černohousová