Rozhovor se Z. Součkovou

Český rozhlas - Regina Praha - 5.10.2000

Když se u některého historického filmu ozve hudba, není zvláštností, když zazní čisté a krásné chlapecké hlasy. Ano, kdysi byly klášterní školy běžné a k nim patřil i chlapecký sbor. Hudební skladatelé psali přímo pro chlapecké hlásky. Dnes je takový sbor výjimkou a vy možná ani netušíte, že existuje. Já mám teď milou příležitost přivítat mého hosta, kterým je právě sbormistryně chlapeckého sboru Pueri gaudentes paní Zdena Součková. Hezké dopoledne.
Dobrý den.

Já se vás hned zeptám, kdy sbor vlastně vznikl. Co vám dalo podnět založit chlapecký sbor?
Sbor vznikl právě před 10 lety, takže my teď slavíme 10 let od našeho vzniku. Podnět mi dal dr. Jiří Skopal z Hradce Králové, kde vznikl chlapecký sbor o něco dříve, než ten náš - Boni pueri. A tenkrát říkal: "Zkus to taky v Praze. Neříkej, že v Praze to nedokážete!" A tak jsem se do toho pustila a dnes pracujeme již 10 let.

Chtěla jste žít v době, kdy existovaly chlapecké sbory? Přemýšlela jste o tom někdy?
Víte, že mě to napadlo, jak to asi chodilo? Ale já bych tam tenkrát vůbec neměla přístup, tam ženy nesměly, takže to bych musela být zatraceně převlečená anebo tam opravdu jenom jako myška nakouknout, ale lákalo by mě to.

Jaká byla vaše cesta k hudbě? Zpívala jste sama ve sboru?
Já jsem sama zpívala v dětském sboru Radost, pak jsem si sbormistra vzala za muže, pomáhala jsem mu se sborem, před 10 lety jsem založila společně s kolegyní Verunkou Hösslovou chlapecký sbor a zůstalo mi to dodnes.

Vy jste krásně řekla, když jsme spolu hovořili před vysíláním, že zažíváte renezanci chlapeckého zpívání prostřednictvím vašeho sboru.
I když to není úplně obvyklé, myslím si, že je to v pořádku. Zpěv je lidská vlastnost, která je všem přirozená - jak děvčatům, tak chlapcům - a já bych z toho kluky vůbec nevyčleňovala. Kluci umí zpívat stejně dobře a nakonec se o tom můžeme přesvědčit.

Prozraďte mi, jaký je repertoár? Co si mají posluchači představit pod pojmem chlapecký sbor? Co zpíváte?
Když jsme začínali, byli to jen drobné skladbičky. Teď už zpíváme i rozsáhlejší díla, repertoár je široký a velice pestrý, protože my pracujeme v Základní umělecké škole na Praze 7 a jako škola máme určité povinnosti. Děti se mají seznámit se všemi žánry, tak jak jsou k tomu připravováni, jak jsou vyspělí, takže se nespecializujeme na jeden jediný žánr. Až vyrostou, dokáží se v hudbě orientovat, sami si lépe vyberou. A věřím, že si vyberou hudbu jejich srdci nejbližší, kde se najdou. Takovou, která jim dobře půjde, která se jim bude líbit.

Já sama jsem zpívala ve sboru a přiznám se, že jsem nejraději zpívala v kostelech, že jsem zpívala ráda starou hudbu a capella nebo polyfonii. Zpíváte něco podobného, bez nástrojů, v kostelech, kde vynikne nosnost hlasu?
To máte pravdu, já si myslím, že kluci si vždycky oblíbí určitý žánr v určitém věku. Někteří milují zpívání v opeře a určitě by to nevyměnili za něco jiného, jiní preferují třeba zpěv v kostele a i takové skladby máme. Zrovna dnes večer zpíváme nádhernou muziku - Korunovační Wolfganga Amadea Mozarta. Na koncertě bude i zvláštnost, tato mše byla psána pro chlapecké hlasy, my jí budeme zpívat s chlapeckým sborem, sólové party budou zpívat také chlapci ze sboru a to není ke slyšení každý den.

Tak to jsme dostali malou pozvánku, my si o tom povíme ještě víc. Ale já vím, že vy máte ve sboru zvláštnost. Chlapci mají období, kdy mutují, něco podobného zažívají i dívky. A mutace hlasu zamezí zpívání v chlapeckém sboru. Vy jste s tím, jak se říká, zatočila a rozhodla jste se, že hoši mohou pokračovat dál, a tak vznikla mužská část.
S tím jsem nezatočila jenom já, já se o to snažím, bylo to tak i dříve. Kluci zpívají v období mutace sice o něco méně, ale nepřestávají zpívat, aby neztratili kontinuitu se sborem, protože zpívání není jen zpěv, ale také všechno žití okolo. Zůstávají ve sboru a potom pokračují v mužské části. Máte pravdu, dneska má náš chlapecký sbor také mužskou část.

A my to můžeme také stvrdit hudební ukázkou, co to bude?
Bude to Claudio Monteverdi, první část ze Scherzi musicali.

Člověka občas potěší pustit si místo moderny klasiku. Jakou hudbu posloucháte Vy doma? Posloucháte moderní současnou hudbu nebo se orientuje pouze na to, co děláte?
Když pracujete celý den s dětmi, přiznám se, že si doma tolik té muziky nepouštím, protože mám ráda ticho.

To se vám nedivím, já prožívám podobné pocity. Když tady celý den pouštím muziku, tak potom mám ráda večer také ticho. Teď se vás zeptám na zájezdy. Každý dětský, mužský nebo chlapecký sbor, pokud je dobrý, koncertuje v zahraničí, jezdíte i vy po světě?
Určitě jezdíme po světě, je to takový bonbónek, odměna, protože každého potěší, když je jeho výkon oceňován, je poslouchán. Naše práce by ztrácela na významu, kdybychom si zpívali jenom pro sebe. Byli jsme hned po třech letech našeho trvání na Sicílii. A dneska, když se dívám dozadu, divím se, že jsme si takový velký zájezd vůbec dovolili. Bylo to krásné, úspěšné a nezapomenutelné. A pak se roztrhl pytel s nabídkami. Pustili jsme se do první soutěže ve francouzském Nantes, pak jsme se pustili do koncertního vánočního turné v Belgii a v Holandsku, pak byli další soutěže - v belgickém Neerpeltu - tuto soutěž znají asi všichni sboroví zpěváci, v Itálii, ve Švédsku, v Norsku a vloni jsme měli nádherné turné po Japonsku.

To si dovedu představit, protože sama jsem se sborem v Japonsku také byla. To je vždy velký zážitek pro obě strany. Pro posluchače i pro členy vašeho sboru. Co vlastně znamená název vašeho sboru?
Pueri gaudentes je název latinský, pueri jsou chlapci, gaudentes by se dalo přeložit jako veselí, radostní.

Je to pravda?
Určitě. Oni sice na pódiu vypadají, že jsou ukáznění, naprosto srovnaní, v pořádku, soustředění to musí být. Ale před koncertem, při soustředěních, táborech jsou to obyčejní, úplně normální kluci.

Takže vás také zlobí?
To víte, že jo. To by jinak ani nešlo.

Jak to zvládáte jako žena, tolik kluků máte na starost! Máte je umírnit a ještě něco naučit.
Když chtějí obě strany, tak se to musí povést. Já o tom zase tak moc nepřemýšlím, prostě to musí jít a jde to.

Kolik máte členů?
Koncertní sbor má 80 členů, po zítřejším koncertě k nám přijde 20 nováčků, už se chystají, že začnou, že budou právoplatnými členy koncertního sboru, pak máme 3 přípravná oddělení, kde se kluci připravují od 1. třídy. Máme rozděleny první třídy zvlášť, druhé třídy zvlášť, třetí třídy zvlášť, protože každý člen musí mít ve sboru pocit, že něco dokáže, a tak je těžké spojovat prvňáka se třeťákem, protože tam je rozdíl veliký. No a pak máme samostatnou mužskou složku.

V jakém věku k vám mohou chlapci přijít?
Úplně optimální je, když přijdou v první druhé třídě, protože mutace nastává brzo a když se začnou učit zpívat ve čtvrté třídě, to už je dost pozdě. Ono to není jen zpívání, s tím souvisí spousta dalších návyků, které se týkají přesnosti, zodpovědnosti ke kolektivu i sám k sobě. Ono to vypadá, že se nic neděje, když jeden kluk nepříjde na zkoušku, ale tak to není. Nejenže chybí ve hlase, ale to, co se naučíme, příští zkoušku neumí. To je věc, která se rodičům těžko vysvětluje, že i na jednom chlapci, když jich je ve hlasu dvacet, záleží. Trvá dlouhou dobu, než se tohle všechno naučíme. Soustředit se, umět nastoupit na pódium, umět být zticha, když svítí červená ve studiu, zvládnout různé dovednosti, když se jede na zájezd, umět si zabalit kufr, a to je někdy docela problém, srovnat košili a nestrčit ji jen do batohu, když večer a druhý den vystupujeme, umět si jí i vyžehlit a spoustu jiných dovedností.

Doporučujete tedy první třídu jako optimální věk, kdy přivést chlapce k vám do sboru. Kdyby naši posluchači měli doma takové robě a chtěli by, aby zpívalo, mají šanci za vámi přijít?
Určitě mají šanci přijít. Mohou přijít kdykoliv do hudební školy na Praze 7, Šimáčkova 16. Domluvíme se, poslechneme si chlapce, předpoklad je dobrý hlas a zájem ze strany rodičů i dítěte. U prvňáků je to spíše zájem rodičů, pak to musí přejít do zájmu toho děcka.

Sborové zpívání je krásný koníček. Mnoho kluků tam najde přátele pro celý život a je to i dobrá pomoc, aby se odreagovali od špatných vlivů, což jsou dneska třeba drogy. Setkáváte se s tím?
Myslím si, že ne. Kluci mají hodně zájmů, nejenom sborové zpívání, tím bychom jim jejich obzor velmi zužovali. My jim musíme dát další možnosti, sportovat, zajímat se o počítače, zajímat se o všechno možné, tak jak to život přináší. Ale člověk, který sám nějaké hodnoty vytváří - ať kulturní, sportovní, to je úplně jedno - člověk, který se pro něco soustavně připravuje a někde v kolektivu pracuje, v něm musí vždycky zůstat něco dobrého. A kdybychom si to nemysleli, nemůžeme učit. To by naše práce neměla smysl.

A já vás teď poprosím o pozvánku na dva koncerty. Dnes a zítra, takže se to přímo hodí. Pokud mají posluchači volný večer a víkend, mohou zajít na koncert a příjemnou hudbu.
Máme dnes jeden koncert v chrámu Matky Boží před Týnem, je od 20:00 a jak už jsem říkala, budeme zpívat Korunovační mši společně s posluchači konzervatoře, dirigovat bude mladý, nadějný dirigent Jakub Zicha. A zítra to je velký koncert, kde se představí jak koncertní sbor, tak i naše přípravné sbory a bude zpívat i sbor bývalých členů, to jsou dneska již muži a bude to ve Smetanově síni Obecního domu dopoledne v 11:00.

Takže je to dopolední koncert?
To je dopolední matiné.

Přiblížili jsme posluchačům, o čem sborové chlapecké zpívání je, jaké mají kluci zájmy, že najdou mnohá přátelství, naučí se poslouchat hudbu a dokáží vnímat celý svět trochu jinak. Děkuji vám za vaši návštěvu a rozloučíme se samozřejmě ukázkou z vaší tvorby. Co to bude?
Abychom ukázali, že nezpíváme jen vážnou muziku, že jsme na repertoáru měli dva roky spirituály s Evou Křížovou, tak si poslechněte I want to be ready.

Já děkuji za návštěvu a těším se příště na slyšenou.
Na slyšenou.