Zpívání s Pueri gaudentes
Tradice chlapeckých sborů u nás pokračuje

Metro - 9.12.1998

Chcete-li tip na zítřejší večer, poradíme vám. Městská knihovna v Praze pořádá koncert černošských spirituálů a gospelů, spojený s křtem CD Crossin' Jordan. Zpívat bude Eva Kriz-Lifková a spolu s ní chlapecký a mužský sbor Pueri gaudentes. Zpěvačka, která od svých začátků v Erastu a Spirituál kvintetu prošla jistým stylovým tříbením a vyzrála ve výraznou pěveckou osobnost, nám jistě promine, ponecháme-li ji v tomto článku poněkud v ústraní a zaměříme se na sbor, s kterým volně spolupracuje již několik let. Parádním zhmotněním této spolupráce je právě křtěné CD.

SBOR Pueri gaudentes byl založen v září 1990 sbormistryní Zdenou Součkovou. V koncertním sboru zpívá 80 chlapců a mladých mužů ve věku 10 - 25 let. Ve dvou mladších přípravných sborech zpívá okolo 60 chlapců ve věku 5 - 11 let. Repertoár sboru je velmi pestrý, neomezuje se jen na určité druhy skladeb. Jsou v něm jak skladby pouze pro chlapecké hlasy (soprán a alt), tak skladby pro muže (tenor a bas) a i skladby pro celý sbor (soprán, alt, tenor, bas). Sbormistryně se snaží seznámit chlapce se skladbami různých autorů, hudebních období i stylů. Jsou to skladby církevní i světské, lidové písně mnoha národů v různých úpravách, od gregoriánského chorálu, středověkých písní a polyfonních skladeb až po díla současných skladatelů. Členové sboru hrají na různé hudební nástroje. U řady skladeb si obstarávají hudební doprovod sami.

ÚČAST na mezinárodních hudebních festivalech a soutěžích pro dětské sbory v Nantes (1995), v Neerpeltu (1996) a v Leccu (1997) svědčí o tom, že chlapci jsou schopni získat uznání i mimo domácí podia. Hodnocením jejich kvalit je pravidelná spolupráce na představeních Státní opery Praha v operách Carmen, Turandot a Boris Godunov. V létě 1997 se sbor zúčastnil na Pražském hradě Bernsteinovy Mše. Sbor natáčí v ČT a vydal dvě CD.

TO BYLY "letáčkové" informace o sboru, jenž se oddělil v roce 1990 od svého kmenového souboru - tehdy devětadvacetileté Radosti Praha -, aby si hledal svoji vlastní cestu. K takovému výčtu informačních fakt lze doplnit ještě zcela čerstvé údaje se stručným komentářem sbormistryně Zdeny Součkové: V červnu jsme natáčeli s Pardubickou komorní filharmonií a anglickým dirigentem Bostockem Douglasem v moravském Lanškrouně Requiem Gabriela Fauréeho pro dánskou firmu. Od 2. do 15. července bylo 48 kluků a mladých mužů na koncertním turné v Norsku a Švédsku. Koncertovali jsme v Oslu, v Trondheimu, ve švédském Varbergu, Junselle, Linköpinku a Norköpinku. Viděli Fram v Oslu i Vasu ve Stockholmu, zpívali jsme o půlnoci při mši za světla polární noci na 64. stupni severní šířky hluboko v lesích na území Laponců.

30 KLUKŮ zpívalo začátkem srpna v Carmině Buraně při zahajovacím koncertu mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov pod řízením Jiřího Stárka společně s Filharmonickým sborem a orchestrem Státní opery Praha. Česká mše vánoční, J.J.Ryba - Státní opera PrahaZcela aktuální je účinkování kluků v České mši vánoční ve Státní opeře. Premiéra byla tuto neděli, hraje se i na Štědrý den odpoledne. S Evou Kriz-Lifkovou jsme letos zpívali už na koncertě v Klatovech na závěr našeho letního soustředění na Šumavě. Listopadový koncert v kostele sv. Salvátora bohužel odpadl pro její onemocnění, o to více se těšíme na zítřejší křest.

TOLIK TEDY curriculum vitae sboru. Nicméně, ze všech informačních či propagačních letáků se sbor vždy bude jevit jako masa, viditelná ve své kontuře "mnohahubé libé saně", z jejíchž hrdel se namísto čpící síry linou libé hlasy otvory zakulacených úst či jejich sevřených, sykajících štěrbin, jako se vzduch hrne z píšťal varhan.

AVŠAK SBOR - to jsou navíc individua z masa, kostí, mozků a nehmotných duší. Je protkán sítí živých vztahů, které ho zároveň formují v ne tolik ostré a zřetelné kontuře vnitřní, jejímž výrazem je nakonec konkrétní kvalita sborového zpěvu i vnitřního společenského žití. Abychom čtenáři načrtli zkratkovitý obrázek toho, co uvnitř klokotá, vraťme se do jedné noci na konci srpna.

SEDÍM uprostřed hloučku kluků - pardon, mladých mužů okolo dvacítky - na letním soustředění v přívětivém koutě Šumavy. Jsou to táboroví vedoucí vzešlí ze sboru. Sedí zde také sbormistryně Zdena Součková. Noc pokročila přes svoji polovinu a kluci "ještě před mutací" už spí - po noční "bojovce" - ve stanech. Chytám na přeskáčku věty hovoru: "...Já jsem nikdy neměl představu, že by kluci mohli zpívat... Já bych nechtěla, aby to byla rarita. Mám radost, že se kluci nestydí za to, že zpívají. Ona v klukovské mentalitě je větší tendence dělat ramena. Také jde o to, jak to vezmou jejich kamarádi... Moji kamarádi - třeba kulturní neznalci - jsou z toho perplex... Není to žádná zvláštnost. Jsou to normální kluci. Ve všem. Řádí jako jiní, ale navíc ještě zpívají. Tam je spousta aspektů, které jinde nejsou. Oni udělají spoustu věcí, které - mám alespoň takový pocit - by jiní neudělali, ale musí se umět jim o to říct, aby to pro ně nebylo šplhání. A když je to zaujme, koukaj s otevřenou pusou... Motivace... Metody... Já si myslím, že by to všechno mělo vycházet právě z té normálnosti, přirozenosti. Kolem sebe máš drogy, pití, kouření... Jak z toho můžeš utéct... Puberta... Zamilovanost... Doba... Problémy... Každá doba má problémy. Já je nechci ventilovat v novinách... Kolikrát my sami jsme měli problémy, kolikrát jsme to chtěli rozpustit, a nikdy jsme to neudělali... Kde je hranice, kde končí zábava a kde začíná byznys... Manažeři, producenti... Občas tě někdo tlačí do něčeho, co v té chvíli nelze splnit. Hučí do tebe, že se to nemůže odmítnout, že se tím zaplatí to a to... A je těžké přesvědčovat, že to nejde, že to není hotový a nemůže být... S byznysem souvisí propagace. Proč propagaci? Přinese kvalitnější výběr. Vytváří totiž prestižní prostředí. Ono k ní třeba stačí živě reagovat v koncepci na různé nabídky. Když jsem vzala Carmen ve Státní opeře, přivedlo to k nám děti z muzikantských rodin. Hodně nám pomohla Bernsteinova Mše. Sólista byl bezvadnej a ostatní kluci zazpívali taky dobře. Tím se soubor dostává do povědomí. Neboli to znamená často se rozhodovat, co přijmout - co nepřijmout, a když se rozhodneš, je toho někdy moc a dělá ti to problémy třeba i doma. Pak se někdy ptáš, jestli ti to za to stojí. Naštěstí mi spousta lidí pomáhá, i když poslední "ksicht" tomu musíš dát sám.

DOČETL-LI trpělivý čtenář až do tohoto místa, vycítil patrně poctivost snažení, s kterou ve sboru hledají cestu k dobré muzice, a formují tak vnímavost dětí ke kultuře a k estetickému prožitku v nejširším slova smyslu. Přesvědčit se o tom můžete zítra od 19 hodin v Městské knihovně, v sobotu 12. prosince od 15 hod. v klášteře svaté Anežky České nebo 18. prosince v 17 hod. v aule ZŠ Umělecká 8. Jste srdečně zváni.

MILOŠ ŠINDELÁŘ